close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

27.prosince 06

16. ledna 2007 v 18:52 | Arliti |  Sort-of-diary/Trochudeník
...
Tak druhá polovina dne byla fakt supr! Šli jsme teda ven a Míša se zpozdila, takže do lesa jsme vyrazili až za tmy. Vzala jsem je k Dračí jeskyni, ale nejdřív jsme posvačili na odpočívadle na skále u Esplanade a pozorovali jsme desítky světel zářících pod námi. Chtěli jsme na Krakonoš, ale říkala jsem si, že lepší bude jít přes sjezdovku než Kamzík, protože tam byl dopoledne ten divnej chlápek v černym. No, u Dračí jeskyně jsem je chtěla trochu vystrašit, tak si Bobr zalezl do takovýho výklenku u jeskyně, a já sem holkám říkala, že nemůže ven. (No popravdě se tvářili, že je to vůbec nezajímá...) A Bobr se najednou lekl a vykutálel se ven a řekl jenom "Jdeme pryč!" A když jsme se ho ptali, co se děje, odpověděl, že na něj něco vypadlo a bylo to docela těžký...
Tak jsme šli ke sjezdovce, kterou zrovna zasněžovali a vypadalo to tam jako v pohádce. Ta bílá jakoby vyplňovala dosavadní prázdnotu krajiny. Potom jsme vystoupali pod lanovkou až na Krakonoš. To je už dlouho zavřený hotel, kde se kdysi stalo něco ošklivýho, a před ním stojí různý sochy. Třeba skřítci se sítěma v rukou, o kterých se tvrdí, že v noci unáší děti, které se jich dotknou (takže snažit se mezi nimi prolézt bez dotknutí bývala oblíbená dětská zábava - i moje...) A hlavně socha Krakonoše. Tyčí se tam nad vámi ve svém dlouhém plášti s opaskem a pryskyřicovým kamenem v pupíku, ve tváři výraz napůl přísný a napůl vědoucí, takže si připadáte tak nějak zbyteční a cítíte úctu, protože z celého toho místa, obvzlášť z té sochy proudí moc. Říká se, že když si budete něco přát, a třikrát obskáčete sochu po jedné noze (přičemž si je po prvním kole můžete vyměnit) tak vám Krakonoš ono přání splní. A já tomu věřím, protože jako malá holčička jsem si přála jenom malou kytičku s modrým kvítím. A když jsem doskákala opravdu ležela na podstavci! Nikdo jí tam nemohl dát, protože všichni byli příliš daleko a hlavně jsem o tom přání nikomu neřekla...
A tenhle večer jsem si přála, aby se do tohoto světa vrátila magie. A asi se mi i tohle přání splnilo.. Otočili jsme se k hotelu a s překvapením jsme zjistili, te je kolem plot a co mi připadalo divnější, slupy byly postavené zvenčí. Vyvolávalo to dojem, žestavitelé plotu se snažili něco zadržet uvnitř, spíš než zabránit někomu vejít. Ostatní říkali, že to nic neznamená, ale podezřívám je, že už se báli natolik, že si nechtěli žádné další nebezpečí připustit. Ale je pravda, že celý ten dům je strašidelný. Podobá se hodně těm starým panským sídlům a možná to původně byl jeho účel. To nevím, ale když se tak díváte na ta vysoká úzká okna, za kterými se skrývá jen tma černější než srdce noci, připadáte si jako pod dohledem desítky očí, které jen čekají, až vás stáhnou k sobě do hlubin. A pak je tu samotné nádvoří se svým kamenným zábradlím a zlomenými tvary dávno rozbitého minigolfu, které se tyčí ke hvězdám jako zuby v tlamě příšery a konečně vchod na nádvoří. Vysoký úzký, tak jako okna. Zve vás dovnitř, vábí a láká a vy si přejete nasytit se tou temnotou, jež číhá uvnitř, toužíte se stát její součástí a ukořistit si alespoň zlomek její moci, protože ona je věčná , rostoucí a nenasytná.Alespoň tak jsem to vnímala já, ale jak u jsem se zmiňovala , mám víc jak polovinu temné krve, takže ostatním to mohlo připadat jinak. Míša s Bobrem nás upozornili, že se v okně v přízemí svítí. Všimla jsem si toho už dřív, ale považovala jsem to za odlesk, ale opravdu se zdálo, že to svítí zevnitř. Chtěla jsem se jít ještě podívat k hlavnímu vchodu, ale odmítla jsem jít kolem staré bobové dráhy, protože se mi to místo nelíbí a tak jsem to s Luckou odbcházela delší cestou s tim, že se s Míšou a Bobrem setkáme na opačné straně. Zrovna jsme se dohadovali, co bysme dělali, kdyby jsme tam čekali a čekali a oni nikde, když se ozvalo Míši vyjeknutí a za chvíli se oba vynořili za námi. Prý akorát, když řekli, že tam jsou, se dole rozsvítil celý vchod. To jen potvrdilo mou domněnku, že tam uvnitř někdo je. Vlastně mi tenhle hotel vždycky připadal jako upíří sídlo a to ve mě znovu zažehlo onu nezkrotnou touhu vydat se blíž nebezpečí, protože pocit ohrožení mi zároveň dodává pocit moci.
Došli jsme tedy k hlavnímu vchodu spolu. I tady se kolem domu táhl plot, před kterým stála opuštěné jediné auto a v bočním okýnku hotelu se také svítilo. Ostatní říkali, že tam jsou určitě nějaký bezďáci (jak přízemní vysvětlení!), ale to jsem zavrhla, protože to bylo takové to modrozelené světlo, jaké si koupíte třeba k počítači a tím by si bezdomovci asi vážně svítit nemohli, nehledě na to, že každý prázdný hotel kolem města je hlídán bezpečnostní společností. Začli jsme se dohadovat, jestli jsou tam upíři nebo ne a oni, že prej by měli normální světlo. (jo jasně upír si bude svítit něčim, co připomíná Slunce!)
Pak Míša začala vyprávět, jak když hotel fungoval, její mamka jí tam vzala sebou a předtím se jí zdál sen o sálu vevnitř a když ho potom viděla naživo, bylo to stejný do posledního detailu. Šla jsem dál podél plotu a zarazila mě vyboulenina, která vypadala jako by něco zevnitř narazilo do pletiva. Bobr zase začal, že to je normální, že se dělá samo a to už mě pořádně začínalo štvát. Sakra copak musí schodit, jakoukoliv záhadnou atmosféru, kterou se s takovou oblibou snažím navodit? Musím se holt asi smířit s tím, že nejsou schopný věřit bezvýhradně svojí fantasii a používat imaginární myšlení stejně automaticky, jako hýbete nohama...
Už jsem se ale nestihla ohradit, protože v tu chvíli někdo zřejmě pustil psa a ten štěkal jako o život. Okamžitě jsem pomyslela na vlkodlaky a plot mi v duchu zmizel před očima (no, někdy je představivost spíš prokletí). Tak jsme začli utíkat a smáli jsme se jako blázni, krom Lucky, která se k nám pak poklidně přiloudala. Tak jsme pokračovali po silnici dál, až za zatáčku, kde jsem ostatním připomněla, že takhle dojdeme až do Úšovic (kt. sou na opačný straně města. Tak jsme to otočili, a zjistili jsme, že vedle felície stojí starý žigulík, který je všechno jen ne opuštěný, přestože měl zhasnutá světla. Bobr konstatoval, že tam předtím nestál a já jsem schválně nahlas začla vyprávět, že děda měl taky takýho žigula, ale už ho prodal, pro případ, že by poslouchali. Prošli jsme jakoby nic kolem Krakonoše a vykračovali jsme si dál po silnici. Žigulík nastartoval (pěkně jsme se lekli, to teda!) a projel kolem nás. Ale ani tím to neskončilo...
Ze naší cesty je vidět na Karlovarskou (taková normálně užívaná hlavnější silnice..), kt. sem tam probleskuje mezi stromy. A tam žigulík zhasnul a zastavil. Pak popojel zase zhasl a nakonec odjel pryč z dohledu. A jen aby tomu nasadila korunu, přehnala se kolem nás felície (asi ta samá co stála prázdná před hotelem) a ta pak stála pěkně dlouho na křižovatce s Karlovarskou, i když nic nejelo. Za chvíli nám ale Karlovarská zmizela z očí, jak se cesta zatáčela, a když jsme došli na křižovatku nebylo po autě ani památky.
Dohadovali jsme se kudy dál. Navrhla jsem jim 3 možnosti: 1 Karlovarská =sebevražda ( v tý tmě by nás někdo srazil). 2. do lesa a přes Kamzík=sebevražda (vážně touhle částí lesa by nešel ani vrah, protože by se sám bál o život) - taky tady hned na začátku jsou tři jezírka, Pstruží se jim říká, ale měla by se jmenovat spíš Mrtvá jezírka, protože v prvním se utopil nějaký cyklista a ve druhým, jak mě informovala Míša, našli jen kabelku a brýle jedný ztracený doktorky (tělo nikdy nenalezeno). Nevěděla jsem to, ale nepřekvapuje mě to- kolem ML se stala spousta vražd a podivných úmrtí... a 3. možnost silnička vedle Karlovarský, kde straší (zabil se tam jeden kluk na motorce a je to vážně děsivý místo - občas tam u jeho kříže svítí svíčka a nikdo neví, kdo jí zapaluje).
No zvolili jsme 3 a ještě že tak. Když jsem totiž došli tak do poloviny, na Karlovarský (vede skoro paralelně tak je na ní zas vidět) jelo dolů auto, zastavilo a zhaslo. ( A to je zatraceně nebezpečný místo na zastavení, protože ta silnice je docela úzká a dolu je to pěkně příkrej svah). Rozsvítil, tak jsem se rychle přikrčili, protože paprsky reflektorů prozářily tmu až k nám. A zrovna v tu chvíli zazvonil Bobrovi mobil. Fakt tohle blbý načasování se stává i v reálu a nejen ve filmech! Naštěstí nás za stíny stromů nebylo vidět, takže auto zas za chvíli odjelo, ale celý to smrdělo něčim podvodným až mafiánským. Tak se Míša hned rozpovídala o Kmotrovi, že si to musíme taky přečíst a vyrazili jsme dál na cestu. Řekli jsme si, že pro dnešek už bylo dobrodružství dost, tak jsme se vrátili do relativního bezpečí města...
Stejně mi ale vrtá hlavou, co se to vlastně zase kolem Mariánek děje. Asi zorganizujeme druhou výpravu a budem víc pozorovat, než se nechat pozorovat, jako teďka, doufam, že ostatní půjdou se mnou, protože bych jen nerada šla sama...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bobr bobr | E-mail | Web | 17. ledna 2007 v 16:28 | Reagovat

No jasně jestli se puse tak do toho jdu s tebou byl to bomba den.A promin za to narušení atmosféry ,ale tohle se mi prostě nějak mystický nezdálo.

2 bobr bobr | E-mail | Web | 17. ledna 2007 v 16:28 | Reagovat

ne puse ale pude

3 míša míša | 18. ledna 2007 v 13:13 | Reagovat

jasne Hobie, musime tomu aspon trochu prijit na kloub, co se to vlastne kolem marianek deje.. Jdu do toho znova, ale meli bysme se radeji pro priste nejak necim pojistit

4 Arliti Arliti | 18. ledna 2007 v 14:59 | Reagovat

neboj něco vymyslíme!:-)

5 lucy lucy | 21. ledna 2007 v 16:31 | Reagovat

tak já se taky přidávam.. u toho přece nemůžu chybět a lepší 4 než 3 nee??

6 Arliti Arliti | 21. ledna 2007 v 18:31 | Reagovat

no jasně s tebou počítam!:-) aby si zase mohla stát a tlemit se až ostatní budou utíkat!:-D

7 bobr bobr | E-mail | Web | 21. ledna 2007 v 21:36 | Reagovat

Takže domluveno ted už jenom určit termín kdy a razíme.

8 lucy lucy | 27. ledna 2007 v 13:08 | Reagovat

no.. navrhla bych třeba příští tejden ale mohli bysme jít na lyže a já s hobie na to prkno co??

9 Arliti Arliti | 27. ledna 2007 v 16:04 | Reagovat

jasně pudem esi už budu použitelná...:-)

10 lucy lucy | 29. ledna 2007 v 15:19 | Reagovat

tak vidim že použitelná asi moc nejsi když ti trvá přes 4 hodiny než mi napíšeš sms.. doufám že se dočkam

11 Arliti Arliti | 30. ledna 2007 v 19:26 | Reagovat

jee simtě mi to přišlo ve škole a pak sem na to zapoměla ale poslala sem ti teď2 z netu tam máš všeco co potřebuješ tak mi dej vědět jak..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama