Harpyje

Dcery mořského boha Thaumanta a Ókeanovny Élektry, ohavné ženy s ptačími křídly. Podle Homéra jich bylo několik, vyslovně však uvádí jen Podargu. Podle Hésioda byly dvě - Alléktó a Ókypeté. Vergilius se zmiňuje ještě o Celaeno a podotýká, že větších příšer už není, ani horší morové rány, která se z hněvu bohů zrodila v styžských vodách. Přesto byla jejich sestrou krásná bohyně duhy a poselkyně bohů Íridu.
Původně byly Harpyje bohyněmi prudkého větru a zaměstnávaly se hlavně tím, že odnášely duše zemřelých do podsvětí. Do života bohů a hrdinů zasahovaly jen zřídka. Nejvýznamnější úloha jim připadla v báji o thráckém králi a věštci Fíneovi. Toho bohové potrestali věčným hladem, takže kdykoliv se chtěl najíst, okamžitě přiletěly Harpyje a snědly mu jídlo. Tomu nakonec učinili přítrž Kalais a Zétés, kteří měli od svého otce křídla a pronásledovali Harpyje tak dlouho, dokud jim bohyně Íris neslíbila, že už Fínea nebudou obtěžovat.
Ve střední Evropě si lidé Harpyje poněkud upravili. Staly se z nich spíše jízlivé bytosti s obřími krkavčími těly a krásným ale krutým obličejem, které často unášely malé děti, a vůbec se rády vrhaly na bezmocné lidi, aby je roztrhaly nebo odnesly do svých hnízd.
V umění se Harpyje objevují hlavně na stélách a vázových malbách. Například na monumentálním Náhrobku s Harpyjemi z maloasijského Xanthu z doby kolem roku 500 př. n. l. Harpyje je také název jihoamerických dravých ptáků z rodu Thrasaëtus.
Původně byly Harpyje bohyněmi prudkého větru a zaměstnávaly se hlavně tím, že odnášely duše zemřelých do podsvětí. Do života bohů a hrdinů zasahovaly jen zřídka. Nejvýznamnější úloha jim připadla v báji o thráckém králi a věštci Fíneovi. Toho bohové potrestali věčným hladem, takže kdykoliv se chtěl najíst, okamžitě přiletěly Harpyje a snědly mu jídlo. Tomu nakonec učinili přítrž Kalais a Zétés, kteří měli od svého otce křídla a pronásledovali Harpyje tak dlouho, dokud jim bohyně Íris neslíbila, že už Fínea nebudou obtěžovat.
Ve střední Evropě si lidé Harpyje poněkud upravili. Staly se z nich spíše jízlivé bytosti s obřími krkavčími těly a krásným ale krutým obličejem, které často unášely malé děti, a vůbec se rády vrhaly na bezmocné lidi, aby je roztrhaly nebo odnesly do svých hnízd.
V umění se Harpyje objevují hlavně na stélách a vázových malbách. Například na monumentálním Náhrobku s Harpyjemi z maloasijského Xanthu z doby kolem roku 500 př. n. l. Harpyje je také název jihoamerických dravých ptáků z rodu Thrasaëtus.
tak harpii bych potkat nechtěla.. fakt nevim co jinýho k tomu dodat ale chtěla si komentář tak tady je.. :D