KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ : novinář, literární kritik, básník , realista
překladatel z Ruštiny a Polštiny
narodil se v Borové
extrovert - seminář - chtěl být duchovním, jako duchovní bude moci působit na lidi - vyloučen ze semináře
stal se obrovským kritikem církve
odjížděl do Moskvy jako vychovatel - zůstal na Ukrajině - prohlédl že Rusko není takové jak si Češi mysleli - kritik Ruska
Roku 1846 se stal redaktorem Pražských novin a České Včely. Roku 1848 odešel z Pražských novin a založil vlastní noviny - Národní noviny, které dosáhly velké popularity.
Od března 1849 vystupoval velmi radikálně proti vládě, a tak v červnu byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo další vydávání novin. V lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Poté založil ještě časopis Slovan, ale i ten byl roku 1851 nucen přestat vydávat.
Zájem o kritiku - Kapitola o kritice - Kritik nemusí být spisovatel, ale má být vzdělaný - moderní
V listopadu 1851 vyhrál soud, před kterým se zodpovídal za své články, přesto byl 16. prosince 1851 převezen do Brixenu, kde zůstal ve vyhnanství až do r. 1855.
Propuštěn byl krátce před svou smrtí. Na pohřbu mu Božena Němcová dala na rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.
DEFINICE: EPIGRAM: krátké 4-verší s kritickým podtextem
Tyrolské elegie - elegie je žalozpěv, nářek. která vznikla v době jeho deportace v Brixenu. Jedná se o ostrou, útočnou satiru na rakouskou vládu a státní policii. Popisuje zde své zatčení a vězení. Jeho popis je humorný a lze říci, že dílo je satira. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně). O klasickou elegii se jedná pouze ze začátku, kdy líčí rozloučení s rodinou. Forma je tvořena 9 zpěvy. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo vytvořil formou čtyřverší, která se pravidelně rýmují. Skladba je výrazně autobiografická,
Báseň je o jednom Irském králi, který byl velice oblíbený a chytrý. Jen jedna věc na něm byla divná, a to že se nechával holit a stříhat jednou do roka a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal popravit. Jednoho osudného dne si tuto zakázku vylosoval mladý Kukulín. Když odvedl svou práci, byl poslán na popraviště. Pak se to dozvěděla jeho matka a šla žádat krále o milost. Královi bylo staré matky líto, tak udělil Kukulínovi milost, pod podmínkou, že si nechá tajemství pro sebe a bude ho stříhat až do smrti. Kukulín s radostí souhlasí, ale po čase ho začne trápit ,že to nemůže nikomu říct. Matka si všimla jeho smutku tak mu řekla ať jde do lesa k poustevníkovi pro radu. Poustevník mu poradil, ať to co ho trápí našeptá do jedné staré vrby, a že se mu uleví. Kukulín to ještě ten den udělal. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když tam šli hudebníci kolem staré vrby, basista si všimnul, že ztratil kolíček od basy, tak si uřízl nový ze staré vrby. Na hostině basa začala hrát sama. "Král Lávra má oslí uši král je ušatec…" Když to všichni zjistili, tak král své uši přestal schovávat a lidé ho měli rádi ještě víc.
Křest svatého Vladimíra - Příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu). Car chtěl, aby mu o svátek Perun zahřměl na oslavu, Perun to odmítl splnit. Car dal Peruna chytit a utopit. V tomto díle je prakticky v každém čtyřverší použit vulgarismus, je psáno velmi čtivě. Borovský srovnává práci bohů s novinařinou. Dílo je velmi kritické, tato kritika vrcholí v závěru.
Epigramy - krátké veršované skladby, které v první části uvádí jakousi představu a druhá končí pointou. Většinou se jedná o kritiku, parodii, či satiru. Borovský je definuje: "Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral".
Májovci:
charakteristika- 1858-1874
v duchu realismu, romantický postoj , tendence sdružovat se v hnutí
almanachy, manifesty - stejné názory na politiku, umění