close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kap.I. - Rozcestí 2

21. září 2007 v 11:24 | Arliti |  Rody Prvního světa
Artil zabručel nějakou nadávku a šel si pro věci. Za chvilku byl zpět s šedou čelenkou posázenou různobarevnými kameny. "To je měič magické síly.", vysvětloval. "Každá barva odpovídá určité síle a schopnostem. Jak jsi mocná poznáme jednoduše podle toho, který drahokam se rozsvítí. Bílá je nejslabší, potom hnědá, černá, červená, zelená, žlutá a nakonec modrá. Já a Nier máme zelenou a jsme nejsilnější čarodějové tady z okolí."
"Kdybys vystrčil paty z domu, věděl bys, že to není pravda - každý vlkodlak je silnější.", sykl Nier.
"Jen, když jsou spolu.", odporoval Artil. "Sám o sobě má vlkodlak maximálně červenou."
"Takže magická síla se může znásobovat podle toho, kolik mágů se zapojí?" zajímala se Meiv.
"Ne tak úplně. Funguje to vlastně jen u mocných kouzelných bytostí, lidi mají jen omezené schopnosti násobení." Potom jí Artil připevnil na hlavu čelenku přikázal. "Čaruj!"
Meiv se na něj zmateně podívala. "Totiž co mám vlastně dělat?"
"Zkus vyčarovat stříbrný můstek v noci.", poradil jí Nier.
Meiv zavřela oči a soustředila se na obrázek mostu ve své mysli. Aniž by si to uvědomila, před ní se ve vzduchu začal rýsovat mlhavý obrys oblouku. Svraštila obočí a linie se jasnily, až nakonec vyklenuly stříbrný most se zdobným zábradlím, z jedné strany pokoje na druhou.
Meiv stála čelem k Artilovi a zády ke starostovi s Nierem. Těm neušel znepokojený výraz, který mu přejel po tváři ve chvíli, kdy se čelenka rozzářila.
"Stačí.", řekl mávnutím ruky rozpustil most do vzduchu a sundal Meiv čelenku.
"Taak?" protáhl starosta. "Žlutá, pane starosto.", odpověděl Artil po krátkém zaváhání.
"Hmm.", zabručel. "To se mi vůbec nelíbí. Hodláš tady zůstat, nebo půjdeš někam dál?"
Meiv se bezradně podívala na Niera. "Chtěl jsem ji vzít za svým učitelem Erintelem do hor.", přispěchal jí na pomoc.
Starostova tvář se rozjasnila. "Výborně, doporučuji vám vyrazit co nejdříve, dokud je obloha nakloněna cestování. Teď když mě omluvíte, povinnosti volají. Šťastnou cestu.", popřál jim a odešel.
"Co to s ním bylo?Vypadal jakoby se mě bál..." divila se Meiv.
"Protože se tě opravdu bojí a má proč." odpověděl zamračeně Artil. "Úplně na začátku ti totiž na měřiči problikla modrá, až potom se ustálila na žluté."
Nier od Meiv nevědomky kousek poodstoupil a zíral na ni jakoby ji viděl poprvé. "To není možné!"
"Vždyť jsi říkal, že modrá je nejmocnější, tak co je na tom špatného?" ptala se Meiv podrážděně.
"O to právě jde. Víš barva, která probleskne na začátku, ukazuje na jakou úroveň se můžeš vypracovat. Mě i Nierovi například blikla žlutá, ale modrou majíjen kouzelné bytosti jako jsou draci, elfové a jednorožci - nikdy lidé."
Meiv se rozesmála. "Kdybych měla stejnou moc jako draci, spálila bych toho Temného rytíře mrknutím oka!"
"Oprav mě jestli se pletu, ale není to přesně to co jsi udělala?" zeptal se Nier líně. "Ne, jen jsem se mu dívala do očí, potom se rozzářily Měsíční kameny a on... On..." zakoktala se.
"Jo, umřel." "Počkej, chceš mi říct, že jediným kouzlem zabila Temného rytíře?!" vykřikl Artil šokovaně.
"A dokonce to bylo Tiché kouzlo, i když si nejsem tak úplně jistý - měl jsem dost práce s Černým plazem." dodal Nier. Artil chvíli jen vyjeveně koukal z jednoho na druhého a pak bratrovi hodil čelenku. "Nasaď si to. Myslel jsem si to..." zamumlal, když si ji Nier natáhl. "Žlutá, předehnal jsi mě bráško. Každopádně musíme jet za Erintelem a já chci slyšet celý příběh od začátku, takže pojedu s vámi." "To jsem řekl, jen abych se zbavil starosty, nemám v úmyslu se zase zahrabat mezi učebnice! A navíc ty s námi jít nemůžeš, protože jsi vesnický čaroděj a potřebují tě tu." vyhrkl Nier skoro nepřátelsky. "No jistě, já se nehodím na nic víc kromě léčení horečky a vytahování třísek dřevorubcům, zatímco ty si budeš užívat dobrodružství, to jsi chtěl říct?! "Ne, tak jsem to nemyslel... Já jen... Já tě s sebou budu mít na cestě moc rád, jen jsem byl překvapený, že chceš nechat vesnici bez léčitele." koktal Nier omluvně. Meiv z jeho hlasu jasně vycítila, že podobnou hádku už vedli někdy dříve a že se k tomu radši nechce vracet.
"Hirek to zvládne. Jo, myslím si o něm to samé," dodal Artil trochu naštvaně, když zachytil bratrovo úšklebek "je to hňup s trochou talentu, ale na základního léčitele bohatě stačí."
Tím bylo nepříjemné téma uzavřeno a obra bratři začali mlčky chodit z místa na místo a sbírat věci. "Ehm, kdy vyrazíme?" zeptala se Meiv nervózně aby přerušila to ticho. "Asi až zítra, musíme ti sehnat nové šaty. To co nosíte ve Druhém světě je vážně hrůza" odpověděl Nier. "To teda není a navíc je tohle oblečení alespoň pohodlné." ohradila se Meiv trochu uraženě. "Nier má pravdu. Každý kdo by tě takhle uviděl, by tě nejspíš jen pro jistotu hned zabil. Strach z cizinců je v téhle části země na hranici šílenství." vysvětloval Artil. "No dobře, ale přece nebudete vybírat jedny šaty celý den?"
"Tohle je jen malá vesnice, nevím jestli tu seženu něco tvé velikosti, co by odpovídalo tvému postavení." povídal dál Artil a mezitím přes Meiv protáhl barevnou obruč nahoru a dolů. "Tohle mi pomůže vybrat ty správné šaty." "Počkej, vážně jsi řekl něco co by odpovídalo tvému postavení? Vždyť já nejsem žádná královna, obyčejné šaty nějaké vesnické holky budou stačit."
"Ne, to nejde. Za prvé: jsi z Lidu Měsíčních kamenů, a za druhé: jsi čarodějka. Obojí v našem světě znamená výsadní postavení a skrývat svůj původ se nevyplácí. Nech to na nás vybereme ti něco, co ti bude slušet.", uzavřel Nier a s úšklebkem na tváři s Artilem vyšel z domu.
"Chlapi!" ucedila Meiv a posadila se do křesílka s hadím opěradlem. Sedět a zírat ji ale brzo přestalo bavit a tak se zvedla a začala si prohlížet dům. Na poličce z ebenového dřeva našla několik knih. Zaujala ji jedna s názvem Rozdělení světů. Posadila se s ní znovu do křesla a za chvíli už byla beznadějně začtená...
Probraly ji až hodiny nad krbem, ze kterých vylezla vlčí hlava a třikrát zavyla. Překvapená kolik už uběhlo času, se Meiv zvedla a vykoukla z okna. Na cestě k domu zahlédla oba bratry v očividně velmi dobré náladě, což jí trochu znervózňovalo. Když otevřela dveře, jen jí do ruky strčily balíček a odešli do kuchyně.
"5,4,3..." odpočítával Nier s úsměvem na tváři. "2, 1, teď." Z vedlejší místnosti se ozvalo: "Tak to snad nemyslíte vážně?!" Artil s Nierem dostali záchvat smíchu a stěží vykuckali odpověď. "Obleč si to, nebo tě necháme uvázanou na návsi v těch tvých cizáckých hadrech!"
Po dlouhém proudu polohlasných nadávek a mumlání Meiv přece jen vstoupila do kuchyně.
Artil s Nierem se okamžitě přestali smát a zůstali zírat s otevřenou pusou. Meiv si jen upravila záhyb na zářivě azurových splývavých šatech z lesklého materiálu a oplatila mladíkům jejich upřený pohled. Látka těsně obepínala její štíhlou postavu a odhalovala ramena, ze kterých splával o odstín temnější plášť s kapucí. Nier sjel pohledem z její tváře, která náhle dostala královské rysy, orámované lesklými zrzavými vlasy dolů k hlubokému véčkovému výstřihu, kde se hypnoticky pohupoval zlatý přívěšek Štěstí. Měsíční kámen a rubíny chladně zářily a vrhaly odlesky na dva oblouky pevných ňader. "Co kdybys ses mi díval do očí?" ohradila se napůl pobaveně napůl rozlobeně Meiv."Jo, promiň." řekl Nier a zrudnul, ale místo do očí sršících pohrdáním se zadíval na podlahu.
"Tohle nosit nemůžu, protože Nier by pak nebyl schopen normální komunikace a navíc si nemám kam dát meč - do výstřihu si ho opravdu neschovám." posmívala se Meiv. "No, ten meč vyřešíme jednoduše, tady máš opasek. A Nier si snad časem zvykne." usmál se Artil a podával jí modrý pásek zdobený smaragdy a měsíčnímy kameny. "Takže, teď už podle vás budu v bezpečí," usekávala kousavě Meiv zatímco si připínala opasek. "když mi místosmrti budou hrozit nabídky k sňatku?" "Toho se neboj jako čarodějka a navíc poslední ze svého rodu máš výsadní právo zvolit si svého nápadníka sama." vzpamatoval se konečně Nier. "Skvěle, tak doufám, že jste mi sehnali i nádherného koně, abych měla odkud na ty nápadníky koukat." odsekla Meiv a důstajně odkráčela, i když už jí znatelně cukaly koutky.
Nier s Artilem se na sebe podívali. "Myslím, že jsi měl pravdu, když jsi říkal, že je v ní něco dračího - každopádně se umí úplně stejně vztekat." poznamenal Artil. "Ráno jí to přejde až uvidí náš další dárek." usmál se Nier a začal balit zásoby na cestu.
Vzhledem k tomu, že jí ráno donesli snídani až pod nos, byla Meiv v opravdu dobré náladě, takže se ani moc nevzpírala, když jí Nier zakryl oči šátkem a pošeptal. "Venku čeká jedno překvapení." Meiv se trochu nejistě usmívala, když jí vedli ven vstříc rannímu slunci. "Tak, už si ho můžeš sundat." Meiv chvíli jen mrkala v jasném světle, ale pak konečně zaostřila na velkou černou skrvnu, kterou měla před sebou. "Ta je nádherná." vykřikla nadšeně a políbila oba bratry na tvář. Hned na to se rozběhla k mladé klisně s lesklou černou srstí a hrdým postojem, která stála před ní. Uzda i sedlo byly z měděně zbarvené kůže zdobené stříbrnými ornamenty a perfektně se k ní hodily. "Už má nějaké jméno?" zeptala se Meiv a hladila klisničku na šíji. "To jsme chtěli nechat na tobě." zavrtěl hlavou Nier. Meiv chvíli přemýšlela a pak řekla. "Co takhle Ersia?" Klisna souhlasně frkla a dupla nohou. Artil s sebou šokovaně škubl a Nier vykřikl. "Víš vůbec co to znamená?!" "Jistě, Temná elfka." usmála se Meiv. "Zlá jména se koním dávat nesmí." poučoval ji Artil a zamračeně připevňoval brašny k sedlům. "Vy jste asi oba pořádně pověrčivý." posmívala se jim Meiv. "Nic na tom není a navíc se jí to jméno očividně líbi." dodala a klisna prudce kývla hlavou nahoru a dolů. "Jak myslíš, ale lidé se budou bát, až uslyší to jméno. A navíc v tomhle světě jsou pověry skutečné, na to nezapomínej." upozornil ji Nier. "Tak to mi vůbec nevadí... Vyrazíme?" pobízela je Meiv. "Jen přivedu Kartefa a Nubii." odpověděl Artil. "Zázrak a Naděje." rozesmála se Meiv. "Většina koní má taková jména." ohradil se Nier. "Tak si lidé budou muset zvyknout, že nejsme většina." poplácala Ersii po plecích. "Příště ti radši koupíme nějakou starou herku.", zamumlal Nier a pomohl jí do sedla. To už se vracel Artil se statným hnědákem a šedou klisnou. Oběma se leskla srsta a hlavu nesly hrdě vědomi si své vyjímečnosti. "Řekla bych, že máme ty nejúžesnější koně z okolí." prohlásila Meiv uznale. "Museli stát horu peněz, až budu moct tak vám Ersii zaplatím." slíbila. "To je dobrý, díky tobě jsem přece vyhrál 30 zlatých." usmál se Nier a pobídl koně do klusu. "Ještě jsem vám neřekla, že skoro neumím jezdit - a už vůbec ne v dámském sedle!" zakřičela ještě Meiv jak se zcela nedůstojně křečovitě držela na hřbetě své klisny, ale odpovědí jí byl jen sborový smích obou bratrů.
Celý den jeli téměř bez zastávek, takže když se večer konečně utábořili, nebyla Meiv schopná ani mluvit. "Ale, ale snad není paní Temné elfky unavená?" posmíval se jí Artil. Meiv se jen se zafuněním svalila na záda a zavřela oči. "Radši ji neštvi.", upozornil ho Nier šeptem a nahlas řekl. "Zítra zastavíme už v poledne - dorazíme do vesnice Kamenná. Je tam příjemná malá hospůdka U Mrtvého skřeta." Meiv se unaveně zasmála. "Takže hospody můžou mít špatná jména?" "Na tom není nic špatného, mrtvej skřet - dobrej skřet." poučoval ji Artil. "Ty jsi ale rasista!" uchechtla se znovu Meiv. "Co je to razista?" "Ale nic...", zabručela Meiv a během pár vteřin usnula.
Nier s Artilem si ještě chvíli povídali, protože je celodenní jízda tak neunavila. "Určitě se jí bude líp jezdit v kalhotech." upozornil Artil. "Jo, ale takhle jí to moc sluší." odpověděl Nier zasněně. "Ale, ale, bratříčku, někdo se nám tu zamiloval." škádlil ho Artil. "Do toho se mi nepleť!" okřikl ho Nier. "Normální oblečení jí koupíme až v Říčný, v Kamenný je draho." pokračoval už mírněji. "Dobře a já už jdu taky spát, ty se klidně ještě kochej pohledem na tu svojí krásku, mě to nevadí." neodpustil si ještě Artil. Bratr ho zatres přetáhl svoují dekou po hlavě a pak se do ní zabalil.
Když vyšel měsíc a postříbřil větve okolostojících stromů, noční ticho rušilo už jen trojí oddychování a občasné zafrkání koní. Snad jen ještě tiché melodické klapotání kdesi v dálce, ne hlasitější, než šumění křídel noční můry...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama