No jen takej kousíček, ale aspoň něco, mam depku tak moc nepíšu dlouhý věci...Užíte si to
- - - - - - - - -
- - - - - - - - -
Jakmile vstoupili do krčmy, rozhostilo se ticho a všichni hosté je upřeně pozorovali.
" Niere!" ozvalo se nevěřícně z jednoho zašlého kouta.
Vlastně celá hospoda byla jen jakousi směsicí převrácených židlí a stolů, opilých zákazníků a špíny.
Z rohu, odkud se ozval onen výkřik, vyklopýtal mladík jen o málo starší než Meiv. Měl tmavě hnědé vlasy a oči stejně azurově modré, jako Nier.
"Niere!" zopakoval. "Všichni si mysleli, že jsi mrtvý. Když jsem se dozvěděl, že jdeš přespat na hrad, chtěl jsem tě zadržet, ale bylo už pozdě. Neměl by ses tak nerozumně sázet.!"
"A ty bys neměl tak nerozvážně moc pít!" odbyl ho Nier a podepřel ho aby neupadl. Opilý mladík se snažil zaostřit na Meiv a zeptal se. "Kdo je tohle? Neříkej mi, že taková kráska by šla s tebou dobrovolně."
Meiv se usmála, zatímco Nier ji zamračeně představoval. "To je Meiv z Lidu měsíčních kamenů - moje zachránkyně. A tohle" , ukázal na hnědovlasého mladíka. "je můj starší bratr Artil"
"Těší mě.", pozdravila Meiv a potlačovala smích, když se Artil stále nemohl trefit, aby jí podal ruku.
"Počkej tu s ním.", poprosil ji Nier. "Já zatím vyřídím tu sázku." Meiv kývla a posadila Artila na jednu z ušmudlaných židlí.
Nier odešel do dalšího z tmavých koutů. U stolu politého snad celými generacemi pijáků, seděl zámožně oblečený muž. Detaily se v šeru nedaly rozeznat, ale jeho šaty i vousy se hojně blýskaly zlatem.
"No, řekl bych, že jsem vyhrál sázku, nemyslíte?" prohlásil Nier sebevědomě.
"A kdo mi dosvědčí, že jsi byl opravdu na hradě a neschovával ses někde v lese?" odvětil muž vychytrale.
"Já.", ozvalo se zavrčení ode dveří a krčma znovu ztichla. Do tmavého kouta se plížil jeden z vlkodlaků, stále ještě ve své zvířecí podobě. Zákazníci mu urychleně vyklízeli cestu. Ani vlkodlak se mezi tolika lidmi necítil zrovna dobře. Věděl, že každý v tomhle kraji s sebou nosí alespoň malý kousek stříbra.
"Nechal sis u nás svůj talisman.", řekl a položil na stůl vlčí zub zasazený do tmavě modrého kamene.
"Díky.", rozzářil se Nier. S tolika svědky kolem už ho boháč podvést nemohl.
Zámožný muž neochotně vysázel na stůl třicet zlatých a vlkodlak odběhl. Nier peníze shrábl a vydal se zpět k Meiv a Artilovi.
Když přišel, zjistil, že Meiv jen stěží zadržuje hihňání. Než se jí stačil zeptat, co se děje, odpovědělo mu Artilovo chrápnutí. Ušklíbl se, přehodil si bratra přes rameno a společně s Meiv ho vynesli ven z hospody.
"Kam teď? Už svítá.", podotkla Meiv a zeširoka si zívla.
" K nám domů, všichni se potřebujeme vyspat."
Spolu odtáhli Artila k šedivému dvoupatrovému domku s černou věžičkou.
"Teda, vypadá to dost zvláštně, nebo spíš zajímavě. Jako kdybys vzal jeden z obyčejných rodiných domků, obarvil ho a přidal k němu věž. ", zamyslela se Meiv.
"Tak můžeš jít spát na strom!" urazil se Nier a po chvíli dodal. "Vystavěli jsme ho s Artilem sami."
"No tak, nemyslela jsem to zle.", řekla rychle Meiv. Nebyla si totiž žak úplně jistá, jestli by jí Nier vážně nenechal venku.
Vstoupili dovnitř ebenovými dveřmi s klepadlem v podobě vlčí hlavy a Meiv překvapením zalapala po dechu. Vnitřek domu byl celý vyzdoben vlčími motivy, vybílenými kostmi a stříbrem.
"Nemáš soudit podle vnějšku.", uškíbl se Nier a položil bratra na podlahu za dveřmi.
"Páni!" vydechla Meiv konečně. "Tohle je ráj!"
"Tak tu jen tak nestůj a radši nám uvař čaj. Běž támhle dozadu a pak doleva."
Všechno v kuchyni zářilo kovovou modří a Meiv úplně uchvátila stříbrná konvice ve tvaru vlčí hlavy, která trůnila na stole z kostí. Chvíli se přehrabovala v černých skříních (každá měla místo držadla stříbrnou pracku), než našla kovové sítko a sklenici plnou nasekaných bylinek, které voněly stejně jako ovocný čaj v jejím starém světě za svícemi.
Když se vrátila do vstupního pokoje, Artil už tam nebyl.
"Odnesl jsem ho do jeho pokoje.", vysvětlil Nier. "Problém je, kde budeš spát ty. Pokoje pro hosty nemáme a do těch našich nesmí vstoupit nikdo cizí, jsou tak začarované."
"Něco jako obývák tu asi nemáte, co?" zašklebila se Meiv.
"Obývák?"
"Zapomeň na to. A věř mi, že po dnešní noci se vyspim i na zemi."
"Přinesu ti deku...", zvedl se Nier.
"Hele, jaktože tu máte čaj?" zeptala se ještě Meiv.
"Přinesli ho sem z Druhého světa." pokrčil rameny a odešel.
Když se vrátil, Meiv už spala. Přikryl ji dekou a usmál se. Měl takový pocit, že tou sázkou vyhrál víc, než jen peníze.
Za chvilku se v domě rozhostilo ticho rušené jen pravidelným dechem spáčů.
Probudili se všichni najednou, aniž si to uvědomili a sešli se dole v hale.
"Myslím, že mě něco vzbudilo.", prohlásil Artil a chytil se za hlavu.
"Stojí ti to ráno za to pití?" zeptal se Nier, když mu podával mokrý hadr.
Artil si ho s vděčným povzdechem připlácl na čelo. "Pil jsem tolik jenom proto, že jsem si myslel, že jsi mrtvý.", bránil se.
"Díky, vždycky jsem si přál, aby někdo uctíval mou památku tím, že se zpije do němoty.", naštval se Nier.
Jejich hádku přerušilo zabušení na dveře. "Už asi vím, co nás vzbudilo, doufám, že tentokrát to bude jenom pošťák a ne další kostry", poznamenala Meiv rozespale a ani si nevšimla, že se jí přes noc vyléčila všechna zranění.
"Sem se nic takového nedostane, nejsme na hradě.", odvětil Nier. "Artile, dej si silnej čaj a mohl bys přinést i něco k jídlu. Já jdu otevřít."
Jakmile Nier odešel Artil se zeptal. "Kdo vůbec jsi? Nevzpomínám si, že už bych tě někde viděl."
"Meiv z Lidu měsíčních kamenů, i když vlastně jsem sem přišla ze světa za svícemi teprve včera. Už jsme se navzájem představovali, ale obávam se, že jsi měl trochu... ehm, zamlženo..."
"Rád tě poznávám. Skoro jsem si myslel, že jsi nějaká naše příbuzná - kvůli těm zrzavým vlasům, ale nemáš naše oči."
"A z jakého rodu jsi ty s Nierem? Ten interiér tady by se hodil spíš k nějakým černokněžníkům, než k vám."
"Co je to iteriér?" nechápal Artil.
"Eh, promiň nemohla jsem si vzpomenout na normální slovo. Něco jako vnitřek domu."
"Aha. Jsme z Vlčího lidu, ale s černou magií nemáme nic společného, tohle je typická rodová výzdoba. Většina našeho rodu jsou válečníci a kouzelníci.", vysvětloval Artil.
Meiv se chtěla ještě na něco zeptat, ale přerušil jí příchod Niera s nějakým podsaditým svalnatým mužem.
"Dobrý den, starosto.", pozdravil Artil. "Co vás k nám přivádí?" Meiv si všimla, že do hlasu mu prosákla špatně skrývaná nechuť.
"Jen taková maličkost.", odpověděl starosta, posadil se do křesla a sám si nabídl čaj. "Musím kontrolovat příchody cizinců z Druhého světa."
"Vysvětlil jsem mu, že ve skutečnosti pocházíš odtud, ale musí si to ještě ověřit.", oznámil Nier a zlostně na starostu, který hlučně usrkával čaj, zahlížel.
Ten jen kývl a pozoroval Meiv, která si najednou v džínách a tílku připadala dost nepatřičně.
"Hm, máš jejich porcelánovou pleť, zrzavé vlasy... Jo nejspíš budeš odsud protože takhle zelený oči ve Druhém světě lidi nemají. Stejně chci ještě vidět výsledky testu magie."
"Je to nutné?" zeptala se Meiv nervózně.
"Ano, jinak bych tě musel poslat zpět. Potřebujeme vědět jakou máš moc. Nechci tu už žádné kouzelníky, o kterých nic nevím.", odpověděl starosta a šlehl obviňujícím pohledem po Nierovi. "Takže, jestli tvůj bratr už vystřízlivěl, mohl by hned začít, mám ještě spoustu poviností."